Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Když jsem se v roce 2004 poprvé setkal s touto bandou a jejich albem „Luce“, působili na mne jako zjevení. Nikdo jiný, koho jsem znal, snad krom famózních THE END, v té době podobným způsobem nehrál. Brutálním black metalem okovaný hardcore s tísnivou atmosférou mě již v té době zdvihl ze židle. Pak jsem na mnoho dlouhých let THE SECRET ztratil z dohledu. Zachytil jsem je jako novou akvizici u Southern Lord, kde debutovali s minulým albem „Solve et Coagula“. Nyní se ke mně s novým albem vrátili a musím konstatovat, že kvality, které jsem na nich miloval před dekádou, se neztratily, ba naopak. Vše je navíc intenzivnější, agresivnější a temnější.
"zní to, jakoby se CONVERGE rozhodli hrát black metal, který vyrůstá z grindové extrémnosti"
Pokud je titulní skladba „Agnus Dei“ přímočarý metalový uragán tvořený z jednoduchých animálních riffů a nelidských řevů, tak v dalších skladbách THE SECRET dokazují, že umí do skladeb naroubovat mnohem více, než jen nekompromisní tah na branku a temnou atmosféru. „Agnus Dei“, z latinského překladu "beránek boží", je opravdu ryzí zloba a snad ani žánrově kříšťálově čistý black metal nemůže být nositelem tak čiré temnoty, jako tento hardcorem nadopovaný mutant.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.
Tento projekt táhne především charakteristický vokál Donovana Melero z HAIL THE SUN, což ve spojení se Sergio Medinou z ROYAL CODA znamená ono emotivně bolavé ukřičené post hardcore inferno, které odkazuje k domovským skupinám obou zmíněných hudebníků.
Rakouská brutální parta si za tematickou oblast své tvorby vybrala sériové vrahy. Je tedy asi logické, že těžiště i jejich třetího alba je deathgrindový nářez. A je to slušná porce třeba pro příznivce belgických ABORTED.